1. Úvod: Borussia Dortmund a její evropská identita
Borussia Dortmund není pouze symbolem vášnivého německého fanouškovství a žlutého pekla na tribunách – je to také klub, který se během posledních tří dekád etabloval jako pravidelný a respektovaný účastník evropských pohárů. Zatímco domácí Bundesliga představuje prostředí, ve kterém se formují hráči a ladí taktika, Liga mistrů je pro Dortmund zrcadlem ambic, výzev a taktické evoluce.
Od památného vítězství v Lize mistrů v roce 1997 až po finále v roce 2013 pod vedením Jürgena Kloppa, Borussia ukázala, že i bez nekonečného rozpočtu lze konkurovat evropským gigantům. Právě v evropských zápasech se klub často prezentuje jako neohrožený vyzyvatel – schopný zaskočit favorita, změnit tempo hry a přizpůsobit se různorodým taktickým požadavkům.
Srdcem této adaptability a útočného stylu byla vždy figura devítky – útočníka, jenž nejen zakončuje, ale udává rytmus přechodové fázi, váže obránce, otevírá prostor pro křídla a přitahuje pozornost. V různých obdobích to byli různí hráči, kteří zosobňovali různý přístup k této roli – od taktického génia Roberta Lewandowského po fyzickou dominanci Erlinga Haalanda.
Útočný hrot v dresu Dortmundu tak není jen o gólech – je to pozice, která definuje, jaký herní výraz tým na evropské scéně zvolí. V následujících kapitolách se proto podíváme na to, jak se tento klíčový post vyvíjel, kdo jej ztělesňoval a jak se měnila útočná identita Borussie Dortmund napříč evropskými sezónami.
2. Zlatý standard: Robert Lewandowski a éra Kloppa (2010–2014)
Období mezi lety 2010 a 2014 je v historii Borussie Dortmund právem považováno za jednu z nejzářivějších kapitol. Pod vedením charismatického trenéra Jürgena Kloppa se z týmu stala mašina na rychlý, dynamický a agresivní fotbal – styl, který se ideálně hodil i pro evropskou scénu. V centru tohoto systému stál muž, který se postupně stal jednou z největších postav světového fotbalu – Robert Lewandowski.
Taktický klenot Kloppa
Lewandowski nebyl pouhým střelcem – byl komplexní „hrot“, který dokonale zapadal do Kloppova „gegenpressingu“. Jeho role nebyla omezena pouze na zakončování akcí, ale zahrnovala i neúnavný pohyb bez míče, schopnost podržet balón, vytvářet prostor pro ofenzivní záložníky a často se zapojovat i do hlubších tvůrčích pozic.
Díky své technice, síle a taktické inteligenci se stal pilířem ofenzivy, která v Lize mistrů pravidelně trápila i největší evropské giganty. Ve slavné sezóně 2012/13, kdy Dortmund došel až do finále Ligy mistrů ve Wembley, Lewandowski zazářil především v semifinále proti Realu Madrid – čtyřmi góly v prvním zápase definoval, co znamená být útočníkem světové třídy.
Statistická dominance
Během čtyř sezon v Lize mistrů za Dortmund odehrál Lewandowski 28 utkání, ve kterých vstřelil 17 branek – včetně klíčových gólů v play-off. Jeho čísla sice v porovnání s pozdějšími lety v Bayernu nebo Barceloně mohou působit skromně, ale v kontextu tehdejšího týmu a systému bylo jeho přínosu nevyčíslitelné.
Ikona přechodového útoku
Dortmund v éře Kloppa nebyl dominantním týmem držení míče. Jeho síla spočívala ve schopnosti bleskově přecházet do útoku, a právě Lewandowski byl středobodem těchto rychlých akcí. Dokázal jedním dotykem připravit šanci pro Reuse, Götzeho nebo Blaszczykowského, stejně jako sám zakončit akci elegantní otočkou či tvrdou střelou.
Odchod, který zanechal stopu
Když v létě 2014 Lewandowski odešel zdarma k největšímu rivalovi – Bayernu Mnichov – nešlo jen o ztrátu špičkového hráče. Odešla s ním i klíčová součást herního systému, kterou Dortmund jen těžko nahrazoval. Jeho přestup byl nejen sportovním oslabením, ale i psychologickým úderem, který zakončil jednu velkou éru.
Robert Lewandowski zůstane navždy symbolem útočné síly Dortmundu pod Kloppem – ztělesněním zlatého standardu, ke kterému jsou další generace hrotových hráčů ve Vestfálsku nevyhnutelně porovnávány.
3. Mezi přestavbou a hledáním: Immobile, Ramos, Aubameyang
Po odchodu Roberta Lewandowského v roce 2014 se Borussia Dortmund ocitla ve fázi složité přestavby. Klub sice dál držel vysoké ambice v domácí soutěži i na evropské scéně, ale nahradit jednoho z nejlepších útočníků světa se ukázalo být mimořádně náročné. V následujících sezónách se v roli hrotového útočníka vystřídala řada jmen – každý s jiným stylem, schopnostmi a osudem.
Ciro Immobile: Talent bez překladu
Italský reprezentant Ciro Immobile přišel do Dortmundu v roce 2014 s velkým očekáváním. V dresu Turína se stal nejlepším střelcem Serie A a měl být ideálním nástupcem Lewandowského. Realita však byla složitější. Immobile se nikdy pořádně nezorientoval v německém herním prostředí ani v Kloppově systému.
Přestože měl solidní střelecký instinkt, chyběla mu schopnost rychlé adaptace, pressingová intenzita a především chemie s ostatními hráči. V Lize mistrů sice vstřelil několik gólů (například proti Arsenalu), ale jeho celkový vliv na tým byl slabý. Po jediné sezóně byl poslán na hostování – začala jeho cesta po Evropě, která vyvrcholila až pozdějším úspěchem v Laziu.
Adrián Ramos: Spolehlivý, ale neklíčový
Kolumbijec Adrián Ramos, přivedený z Herthy Berlín, měl být alternativou s jiným profilem – fyzický, solidní ve vzduchu, s citem pro zakončení. Jeho role však zůstala spíše podpůrná. Byl příliš „klasický“ pro moderní přístup Dortmundu, a i když dokázal být užitečný v Bundeslize, v evropských zápasech postrádal výbušnost a variabilitu.
Ramos byl více náhradníkem než skutečným nástupcem Lewandowského. Jeho čas v Lize mistrů je tak často přehlížen – což odráží i to, že si fanoušci více pamatují jeho stabilitu než zásadní momenty.
Pierre-Emerick Aubameyang: Blesk z čistého nebe
Zcela jiný příběh napsal Pierre-Emerick Aubameyang. Původně přicházel jako křídelník, ale postupně se z něj stal klíčový hrotový útočník. Jeho rychlost, dravost a instinktivní zakončení přinesly Dortmundu nový útočný rozměr. V Lize mistrů dokázal svou efektivitu a v domácí soutěži se stal několikrát nejlepším střelcem.
Aubameyang sice nebyl typický kombinační útočník jako Lewandowski, ale přinesl moderní, vertikální pojetí – ideální pro systém Thomase Tuchela. Jeho nejsilnější stránkou byla schopnost využívat otevřený prostor za obránci. Ať už šlo o zápasy proti Realu Madrid, Tottenhamu nebo Benfice, „Auba“ byl vždy nebezpečím.
Fanoušci si na něj vzpomínají jako na hráče, který Dortmund držel nad vodou v době přestavby – a zároveň jako na muže, který přinesl radost a gólovou jistotu ve chvílích, kdy se klub znovu hledal.
Tato etapa mezi lety 2014 až 2017 ukazuje, jak těžké je najít „toho pravého“ hrota po odchodu legendy. Každý z hráčů – Immobile, Ramos i Aubameyang – měl své místo, ale jen ten poslední dokázal skutečně změnit pravidla hry a stát se symbolem nové éry.
4. Moderní síla: Erling Haaland a zrození nové devítky
Když v lednu 2020 dorazil Erling Haaland do Borussie Dortmund z rakouského Salzburgu, málokdo čekal, že se stane globálním fenoménem téměř okamžitě. Norský útočník však nepotřeboval čas na aklimatizaci. Už ve svém debutu v Bundeslize vstřelil hattrick během 23 minut – a od té chvíle bylo jasné, že Dortmund získal výjimečný talent. Haaland se stal nejen střeleckou zbraní, ale i symbolem nové generace útočníků – silových, rychlých, klinických a mediálně silně sledovaných.
Evoluce „devítky“
Haalandův styl hry reprezentuje moderní podobu hrotového útočníka. Už to není jen statická věž ve vápně nebo čistě kombinující typ, ale komplexní mix fyzické dominance, rychlosti a instinktu. Erling dokázal využívat prostor, neustále napadal obránce, byl nebezpečný z protiútoků i v těsných situacích.
Jeho postava připomíná klasického „target mana“, ale jeho pohyb, akcelerace a smrtící zakončení z něj činí něco víc – predátora, který se v Lize mistrů nezastavuje před žádným soupeřem. Pro obránce znamenal neustálé nebezpečí: jakmile měl míč na noze, hrozilo skórování.
V Lize mistrů: Fenomén, který přepisoval čísla
V drese Borussie Dortmund nastřílel Haaland 15 gólů v pouhých 13 zápasech Ligy mistrů – čísla, která by byla úctyhodná i pro hráče s mnohaletou kariérou. Mezi jeho nejsilnější evropské momenty patří:
Dva góly proti Paris Saint-Germain v osmifinále (únor 2020), kdy ukázal svou výbušnost a chladnokrevnost.
Brutální efektivita proti Club Brugge či Sevillě – soupeřům, kteří se marně snažili najít způsob, jak ho ubránit.
Haaland nebyl jen střelec. Jeho přítomnost na hřišti měnila dynamiku celého týmu. Obrany se musely přizpůsobovat, často zdvojovat nebo stahovat hluboko, čímž vznikal prostor pro ostatní ofenzivní hráče – Sancha, Reynu či Brandta.
Ikona mimo hřiště
Kromě výkonů na hřišti se Haaland stal marketingovým tahákem. Jeho image „severského zabijáka“ se rychle rozšířila po celém světě. Dres s jeho jménem byl jedním z nejprodávanějších artiklů Dortmundu, a i díky němu si klub udržoval silnou mezinárodní značku.
V očích fanoušků představoval Haaland to, co v klubu po odchodu Lewandowského dlouho chybělo – útočníka, který má charisma, kvalitu i schopnost rozhodovat velké zápasy. A co víc – měl ještě všechno před sebou.
Nejen moment, ale éra
Přestože Haaland strávil v Dortmundu pouze dvě a půl sezóny, jeho vliv byl naprosto zásadní. Byl to návrat k ofenzivní síle, která definovala Dortmund v nejlepších letech. Po období hledání ideálního hrotového hráče přišla konečně „devítka“, která nebyla kompromisem, ale dominantní silou.
Jeho odchod do Manchesteru City v roce 2022 byl sice pro klub ztrátou, ale zároveň důkazem, že Borussia Dortmund dokáže znovu a znovu vychovat hráče světového formátu. A že moderní „hrot“ se nerodí každý rok – ale když se narodí, mění hru od základů.
5. Dnešní realita: Sébastien Haller a adaptace na týmovou dynamiku
Po éře výjimečných individualit jako byli Lewandowski nebo Haaland se Borussia Dortmund vrátila k myšlence týmové rovnováhy. Sébastien Haller, přivedený z Ajaxu Amsterdam, měl nahradit nejen gólovou produkci, ale i osobnostní váhu, kterou zanechal jeho předchůdce. Přestože Hallerův příchod doprovázely velké naděje, jeho cesta nebyla jednoduchá – a právě v tom spočívá síla jeho příběhu.
Těžký začátek: Boj mimo hřiště
Hned po příchodu do klubu v létě 2022 čelil Haller nejtvrdší výzvě svého života – byl mu diagnostikován nádor varlat. To ho na několik měsíců vyřadilo ze hry a namísto tréninkového hřiště bojoval v nemocničním pokoji. Klub i fanoušci však stáli při něm a jeho návrat na trávník v lednu 2023 se stal symbolem naděje a soudržnosti.
Jeho první gól po návratu – proti Freiburgu 4. února 2023 – padl na Světový den boje proti rakovině. Emoce, které tento okamžik provázely, přesáhly hranice sportu. A Dortmund tím opět ukázal, že fotbal je víc než jen hra.
Hallerův styl: Síla, kombinace, týmová práce
Na rozdíl od Haalanda není Haller typem explozivního útočníka s trhákem na 40 metrů. Je to typická „devítka“ ve smyslu kombinace:
fyzické dominance, kdy dokáže udržet míč a odclonit obránce,
hlavičkových schopností – jeho výška (190 cm) ho předurčuje ke vzdušným soubojům,
a smyslu pro hru zády k bráně, kdy zapojuje spoluhráče do kombinací.
V systému trenéra Edina Terziće se Haller stal jakýmsi pivotem – klíčovým bodem, přes který se budují útoky. Jeho schopnost zadržet míč, podržet tlak a posunout hru dál umožňuje křídelníkům a ofenzivním záložníkům jako Brandtovi, Reusovi či Adeyemimu více volnosti a prostoru.
Liga mistrů: Taktická role místo kanonýra
V evropských zápasech už Haller nevyniká gólovým zápisem jako jeho předchůdci, ale jeho přínos je patrný v jiných rovinách. Vytváří prostor, přitahuje obránce, umožňuje širší hru. Je to hráč, který sice neboduje v každém utkání, ale jeho přítomnost má strategický význam.
Příkladem budiž duel proti Chelsea v osmifinále Ligy mistrů v roce 2023 – Haller nebyl střelcem, ale jeho práce s míčem, schopnost podržet míč a rozprostřít pressing soupeře umožnily Dortmundu kontrolovat pasáže hry a nepodléhat tlaku.
Fanoušci a nový typ lídra
Fanoušci Borussie Dortmund si Hallera oblíbili nejen kvůli jeho bojovnosti a příběhu návratu, ale i pro jeho pokoru a klid. Není to extrovert jako Aubameyang, ani mlčenlivý zabiják typu Haaland – Haller je vyzrálý profesionál, který ví, jak důležité je týmové pojetí.
V době, kdy je fotbal stále více o rychlosti, individualismu a mladých talentech, Haller přináší jistou „old-school“ stabilitu. Není mediální hvězdou, ale je respektovaným pilířem kabiny i na hřišti.
Adaptace, která má smysl
Dortmund díky Hallerovi ukazuje, že úspěch nemusí být postaven pouze na výjimečných individualitách, ale i na schopnosti adaptovat taktiku hráčskému profilu. Ačkoliv jeho přínos není měřitelný pouze góly, je důkazem, že moderní „hrot“ může mít mnoho tváří – a každá může být pro tým klíčová.
6. Taktické proměny: Jak se role hrotu vyvíjela
Útočná „devítka“ je v mnoha týmech považována za srdce ofenzivy. V případě Borussie Dortmund však tento post prošel během poslední dekády dramatickou proměnou. Od klasického zakončovatele přes explozivní sprintery až po hráče, který se stává součástí většího soukolí — vývoj role útočného hrotu v evropských kampaních BVB odhaluje hlubší proměny samotné herní filozofie.
Lewandowskiho preciznost: Týmová devítka v Kloppově gegenpressingu
V éře Jürgena Kloppa byl Robert Lewandowski ztělesněním „moderního klasika“. Nebyl jen zakončovatelem, ale i tvůrcem hry. V systému gegenpressingu, kde se útok rodil z intenzivního presinku a rychlého přechodu do útoku, měl Lewandowski za úkol nejen dávat góly, ale i vytvářet šance, tahat obranu soupeře do nekomfortních zón a zapojovat krajní hráče.
Jeho schopnost hrát s míčem u nohy, výborné krytí míče a taktická disciplína ukazovaly, že „devítka“ nemusí být jen číhající hroťák, ale také fotbalový architekt.
Aubameyang: Rychlost jako zbraň
Po odchodu Lewandowského nastoupila nová éra, ve které dominovala vertikalita a rychlost. Pierre-Emerick Aubameyang reprezentoval nový typ útočníka: méně kombinace, více sprinty za obranu. Jeho gólové statistiky mluvily samy za sebe, ale jeho herní účast byla více přímočará.
Takticky to znamenalo posun: Dortmund přizpůsobil svou hru brejkům, často obětoval postupnou kombinaci ve prospěch přímočarého útoku. Hrot tak přestal být centrem souhry a stal se finálním článkem.
Haaland: Síla a rychlost ve službách dominance
Erling Haaland přinesl do role devítky hybridní model — nejen rychlost jako Aubameyang, ale i fyzickou sílu, střelecký instinkt a efektivitu, kterou Dortmund v Lize mistrů tolik potřeboval. Jeho styl hry umožňoval týmu variabilitu — mohl hrát jak do otevřené obrany, tak v přechodové fázi po zisku míče.
V systému Luciena Favreho i později Marca Rose se role hrotu opět posunula: byla více individualistická, silově orientovaná, méně propojená se zbytkem týmu. Haaland často tvořil vlastní šance a „živil se“ i z minimální podpory.
Haller a návrat k rovnováze
S příchodem Sébastiena Hallera se Borussia pokusila znovu přejít ke kolektivnějšímu stylu hry. Jeho role je spíše o podpoře týmu než o sebeprosazení. V Terzićově systému není hrot hlavním tahounem, ale jedním z více článků ofenzivy. Haller se často stahuje hlouběji, vytváří prostor, váže obránce a umožňuje záložníkům zapojit se do ofenzivy z druhé vlny.
Tato změna značí posun v taktice Dortmundu: méně závislosti na jednom muži, více důrazu na komplexní týmovou hru. Hrot se tak stává jakousi spojkou mezi středovou řadou a finální třetinou hřiště.
Závěr: Evoluce podle potřeby
Role hrotového útočníka v Borussii Dortmund je živým organismem. Přizpůsobuje se:
taktickým trendům (presink, brejky, pozicní hra),
kvalitě a charakteru hráčů,
a evropské konkurenci, která vyžaduje neustálou adaptaci.
Z „poctivého řemeslníka“ v podobě Lewandowského přes raketu Aubameyanga až po týmového pilíře Hallera — vývoj hrotu v BVB ukazuje, jak klub přemýšlí nad fotbalem strategicky. Nejde jen o výběr hráče, ale o vyjádření celkové filozofie. A právě v tom spočívá kouzlo Dortmundu — hrot není jen zakončovatel, ale taktické zrcadlo celé éry.
7. Očekávání budoucnosti: Jaká devítka bude příště?
Borussia Dortmund je klub, který se dlouhodobě pyšní svou schopností objevovat a rozvíjet útočníky světového kalibru. Ať už šlo o Roberta Lewandowského, Pierra-Emericka Aubameyanga, Erlinga Haalanda nebo Sébastiena Hallera, každá „devítka“ vtiskla týmu jinou tvář. Vzhledem k neustále se měnícímu fotbalovému prostředí se tak nabízí otázka: jak bude vypadat příští útočný hrot Borussie Dortmund?
Technický hráč s vizí?
Moderní fotbal klade stále větší důraz na inteligenci a schopnost zapojit se do kombinace. Mnozí analytici i fanoušci si proto představují budoucí devítku Dortmundu spíše jako hybrid mezi klasickým útočníkem a ofenzivním záložníkem – někoho, kdo dokáže nejen zakončit, ale i tvořit hru.
Tento typ hráče by mohl připomínat styl Harryho Kanea nebo Karima Benzemy – fotbalistu, který se stahuje do hloubky, rozehrává, ale zároveň má instinkt pro zakončení. V systému, který klade důraz na propojení záložníků, krajních hráčů a útočníka, by taková devítka sehrála klíčovou roli.
Rychlost a pressing jako základ?
Naopak druhý proud uvažování směřuje k návratu k extrémní vertikalitě a dynamice. Vzhledem k tomu, že mnoho týmů v Evropě se snaží o rychlé přechody a ofenzivní pressing, mohl by Dortmund znovu sáhnout po explozivním sprinterovi typu Aubameyanga či Haalanda.
Tato varianta by Dortmund přivedla zpět ke stylu hry, ve kterém devítka funguje jako finální zbraň, nikoliv jako organizátor. V tomto případě by klub hledal fyzicky dominantního hráče s výjimečnou rychlostí a schopností rozhodovat zápasy během několika doteků.
Z vlastních řad nebo nová posila?
Historie ukazuje, že Dortmund umí jak vychovávat vlastní talenty, tak i efektivně posilovat ze zahraničí. Mnozí fanoušci doufají, že další „devítka“ vzejde z akademie – jméno jako Paris Brunner (mladý německý reprezentant) se již začíná skloňovat jako budoucnost útoku BVB.
Na druhé straně je klub stále silný na přestupovém trhu a scoutingová síť sahá od Jižní Ameriky po Afriku. Dortmund bude pravděpodobně sledovat hráče, kteří zapadnou do klubové filozofie: mladí, dynamičtí, hladoví po úspěchu a zároveň ekonomicky udržitelní.
Jakou roli bude mít umělá inteligence a data?
Nelze přehlédnout, že výběr hráčů už dnes není jen záležitostí intuice a „oka“ skautů. Analytické oddělení BVB roste a hraje stále větší roli. Výkonnostní data, fyzické profily, schopnosti adaptace na různé herní systémy – to vše bude důležité při výběru nové devítky.
Je tedy možné, že budoucí hrot Dortmundu nebude jen fotbalovým talentem, ale i produktem důkladné datové analýzy, která spojí potenciál s taktickými potřebami klubu.
Závěr: Devítka, která definuje další kapitolu
Ať už půjde o tvůrce hry, sprintera nebo univerzála, jedno je jisté: další útočník v dresu Borussie Dortmund bude víc než jen střelec. Bude tváří nové éry, nositelem filozofie klubu a symbolem ambicí na domácí i evropské scéně.
Borussia Dortmund nestaví jen útoky, staví příběhy. A příští devítka bude psát další kapitolu.
8. Závěr: Devítka jako zrcadlo evoluce Dortmundu v Evropě
Útočník s číslem devět – v klasickém pojetí muž, který střílí góly a rozhoduje zápasy – má v Borussii Dortmund mnohem hlubší význam. Devítka zde není pouze číslem na zádech, ale symbolem klubové identity, herního stylu i ambicí na evropské scéně. Od Lewandowského přes Aubameyanga až po Hallera se v průběhu let měnilo nejen jméno na hrotu útoku, ale i celý způsob, jakým Borussia vnímala svou roli v evropském fotbale.
Od romantického útoku k pragmatickému výkonu
Když Borussia pod vedením Jürgena Kloppa uchvátila Evropu, byl to fotbal plný vášně, energie a ofenzivního vzepětí. Lewandowski byl nejen gólostrojem, ale také důkazem toho, že i v konkurenci gigantů se dá uspět s propracovaným systémem a vírou ve vlastní filozofii. V následujících letech se klub potýkal s výkyvy – a stejně tak se měnil i profil devítky. Od nešťastné adaptace Immobileho až po extrémní atletičnost Haalanda.
Každý tento posun reflektoval proměnu klubu: přechod od snového běžce za pohárovým úspěchem k týmu, který musí kalkulovat, přestavovat a znovu hledat rovnováhu mezi ideálem a realitou.
Devítka jako lakmusový papírek klubového vývoje
Devítka je v Dortmundu jakýmsi lakmusovým papírkem. Sledujeme-li, kdo tento post obsazuje, jak hraje, jakou má roli v systému, můžeme snadno vyčíst aktuální směr klubu. Když BVB sáhne po rychlém zakončovateli, signalizuje návrat k vertikálnímu, protiútokovému stylu. Když se však rozhodne pro hráče, který kombinuje, stahuje se a spolupracuje se zálohou, je jasné, že klub hledá větší míru taktického sebevědomí a kontroly hry.
To vše se odehrává na pozadí evropské Ligy mistrů – prostředí, které odhaluje sílu, slabiny i charakter týmů mnohem víc než domácí soutěže.
Symbol růstu a přerodu
Dortmundská devítka není jen hráčem, který má trefit míč mezi tři tyče. Je to symbol vývoje: od outsidera po respektovaného evropského soupeře, od chaosu ke komplexnímu fotbalu, od dravé jednoduchosti k vyváženému modernismu.
A právě proto je sledování jejího vývoje tak fascinující. Mluví k fanouškům, analytikům i samotnému klubu jazykem, který spojuje minulost s přítomností – a otevírá otázky o budoucnosti.
Vize budoucnosti: Devítka, která bude definovat další éru
Zatím nevíme, kdo bude další. Může to být mladík z akademie, talent z Afriky, nebo již hotový hráč z jiné evropské soutěže. Ale jedno víme jistě: nový hrot bude nejen fotbalistou, ale nositelem dalšího vyprávění. Protože v Dortmundu, více než jinde, devítka není jen pozice.
Je to identita. A ta se neustále vyvíjí – stejně jako sny celého klubu o tom, že jednou znovu dobyje Evropu.
Napsat komentář